Prořezávaní zubů - jak na bolest?

O zoubcích se toho napsalo už opravdu hodně, v praxi to však může vypadat všelijak a také jinak, než říká teorie. Jedněm dětem rostou zoubky už od 4 měsíců, jiné se jich nedočkají ani v roce. Je to velmi individuální…:)


Abychom se tedy neopakovali, šoupneme sem pár zkušeností a rad z naší praxe. Patříme mezi „opozdilce“, kterým zoubky vylezly asi tak v osmém měsíci. Pokaždé jsme se smáli nad příběhem o tzv. lžičce, že jen tak ťukne a kuk, najednou je tam zoubek! Ne že bychom zoubky nekontrolovali, to ne, fakt jsme se při každé neposedné noci nebo při pláči ihned přikláněli jako správní nezkušení rodiče k tomu, že asi zoubky, chudáček… a zoubky stále nic, až teda jednou při legráckách s aplikací na iPhonu, když jsme se smáli, že jako zajíček už zoubky má, jsme je tam opravdu také hned objevili. Nebyly totiž vidět! Ale byly tam, takové malé zoubky, cosi bílého se tam mihlo… a od té doby lezly další a další. Momentálně jsme na čísle 8 a očekáváme další.

No a jak to s těmi zoubky vlastně je, když rostou? Všude se používá termín „prořezávající“, velmi nepěkný, každý si hned představí tu bolest… avšak ve skutečnosti jsou to přetáčející se zoubky. Pochopte, zuby jsou zboží. Hlavně prodejné zboží, jak to už v případě dětí často bývá. Marketingově se v lékárnách přece jen budou lépe prodávat všechny ty gelíky, ampulky a kapsličky, když se použije spíše termín „prořezávající se“, který v nás automaticky rezonuje bolest. A na tu je třeba ihned něco dát...



A tak jsme fakt dávali, zkoušeli, ale nic jaksi nezabíralo. Noci byly stále nepokojné, plačtivé, občas jsme papali méně, občas více, když už to vypadalo, že rostou další, přišla přestávka, dlouhá přestávka a dlouho, dlouho nic, jen ty plačtivé dny. I když jsme všechno sváděli na zuby, pravda byla častokrát možná i v plínce nebo v něčem jiném, kdoví?

Asi vás nepotěšíme, protože na zuby neumíme doporučit žádný konkrétní gelík. Ani ty, které jsme použili a velmi těžko se nám nanášeli, když nás naše slečna do pusy ani pořádně nechtěla pustit. Na to asi výrobci nepomysleli, říkala jsem si plná hněvu, když jsem se marně snažila, něco dostat dovnitř. Z přírodnější lékárny jsme použili spešl ampulky, které byly trošku šikovnější, dařilo se mi je šoupnout malé do pusy a ona si jejich obsah uvědomila až potom. Později sama otvírala pusu a pila je po doušcích, asi jí i chutnaly. Účinek byl však také sporný, jednou po jejich spolknutí sice spala celou noc, jindy se ale budila a z ampulek se pomalu stávala taková malá pharma investice…

Domácí míchané tinktury jsme tedy nemíchali, ale četla jsem, že prý mohou zabírat. Vyzkoušejte a dejte vědět, možná se k tomu při dalším sourozenci odhodláme.

Upřímně, zoubky a jejich růst je zdlouhavá záležitost. Když „jde“ zoubek ven, děťátko je nesvé, dásnička ho svrbí, může odmítat jídlo, nemusí si chtít ani hrát, ani se mu nemusí chtít spát. Může chtít být jen s mámou. Možná se bude chtít kojit, chovat, nosit... zkrátka bude toužit po vaší pozornosti, protože samo neví, co se mu děje – i když asi tuší při pohledu na rodičovské zubiska – a tak zkouší samo, co by mu tak pomohlo. 

My jsme teda kojili a kojíme, protože můžeme, ale ne každý může. A při tom kojení začalo také kousání, a tak jsme jednou náhodou našli kojící korále a od té doby jsou (nejen) při večerních uspávačkách na krku i při tom občasném kousanci. Od té doby, co naše princezna zjistila, že ty zoubky přece jen na něco jsou, je raději neodkládáme z krku.




Výhoda kojících korálů spočívá v tom, že je máte na krku a visí. Takže je má děťátko na očích, lákají ho, hraje si s nimi, nenudí se při kojení, jak už to u starších dětiček bývá. Dokážou odpoutat jeho pozornost od vlásků a jiných částí mámina těla při kojení. A zároveň se s nimi děťátko dokáže pohrát, když ho máte v náručí a chcete si například konečně dopít tu kávu…

Takže u nás zabodoval silikon, ale ne ten à la Pamela Anderson. Ne gelíky, které ta naše hned spolkla, nebo jí vůbec nechutnaly, a ani ne homeo chutný nápoje se sporným efektem, ale silikonový náhrdelník, který posloužil, když si malá chtěla taky kousnout.

Ten pocit (pře)kousnout tu bolest asi pomáhal nejvíc, spolu s kousátky. Potom se nám osvědčila i chuť dřeva. Ta přetrvává dodnes. Dřevo je prostě dřevo. Proto je kombinace dřeva a silikonu úplně ideální. Tedy konkrétně kombinace silikonové korále se dřevem, dřevěnými korály = kousátka/donutky. Bez nich ani na krok, protože i venku je potřeba kousat. Tak koušeme všude, když straší další zubiska či jsme hladoví, unavení, ospalí nebo jen tak.